Jak to všechno začalo?

Náš příběh se začal psát v roce 2008 ve Studénce. Tehdy jsme se rozhodli pořídit si první kozenku na mléko. Jednu. Ale to by jí bylo smutno… Nakonec jsme se rozhodli pro jednu dospělou čtyřletou kozu se svojí mladou kozičkou. Naše první kozy tedy byly černá Žofka a rohatá Dračice. Žofka nebyla nijak ukázková dojnice, dávala denně kolem dvou litrů mléka a u dojení kopala nohou do kýble. Ale byli jsme rádi, že máme své vlastní, zdravé mléko a začali jsme s domácími sýrařskými pokusy… Další rok jsme připustili obě kozy a měli první kůzlata. A protože jsme nechtěli stádo rozšiřovat, prodali jsm je do světa. Na podzim se ukázalo, že rohatá Dračice je pro bezrohou Žofku nebezpečná a museli jsme ji dát na prodej. K Žofce jsme pořídili další bezrohou kozu Josefku a pak tak nějak přibyly další dospělé kozy Gabka a Stázička. Pomalu jsme se začali poohlížet po vlastním kozlovi na připouštění. Na plemenném trhu jsme si vybrali našeho prvního plemeníka, a rovnou šampiona trhu – Vesmíra.  A když už je plemenný kozel český bílý krátkosrstý, tak by to chtělo i čistokrevné slečny. První rok jsme sehnali pouze jednu mladou kozenku z jižní moravy. Na podzim jsme ji připustili a na jaře jsme se těšili z našeho prvního čistokrevného odchovu.

Velice nás to zaujalo, zapojili jsme se do kontroly užitkovosti mléka a rozhodli se pro pokračování již v čistokrevném chovu. V létě jsme rozhodli rozšířit stádo, abychom měli dobrý základ pro plemenitbu. Porozhlédli jsme se tedy po republice a zaujaly nás nabídky v čechách u Plzně a u Berouna… No a vyrazili jsme pro ně. Dovezli jsme si tedy tři plemenné kozičky. Další rok jsme využili nabídek na koupi plemenných koz v Olomoucném kraji a kousek od nás z větší farmy Šťastná koza. Přibyly tedy další čtyři plemenné kozičky. A každý rok byla kůzlata, ze kterých jsme si nechávali ty nejlepší do chovu…. A tak nějak se stalo, že nám pod rukama vzešlo pěkné a početné kozí stádečko, už převážně plemenných zvířat a museli jsme se rozhodnou co dále. Ve větším již bylo potřeba spousta krmení a zázemí pro porody a stále jsme byli v laskavém pronájmu v chlévech u kamaráda.

Tehdy jsme se rozhodli, že pořídíme kozám nový dům, nejlépe statek s pastvinami a když už, tak tam budeme bydlet s nimi J.  Po dvou letech hledání se nám poštěstilo najít skvělou nabídku. Starý statek k rekonstrukci ve Vlkovicích, a hlavně s pozemky, aby se měly holky kde pást. Stádo mělo v té době již 20 dospělých koz a stále jsme dojili ručně do kyblíku.. A pak to šlo ráz na ráz, postavil se provizorní kozín, natáhly se ohrady, dům se nahrubo zabydlel a pořídili jsme dojení…

V roce 2014 se tedy začíná historie farmy Vlkovická koza ve Vlkovicích u Fulneka. Mléka bylo spoustu, proto jsme rovnou uvažovali o vlastním zpracování na mléčné výrobky a jejich oficiálním prodeji. Vybudovali jsme vlastními silami sýrárnu, prodejnu a po všech peripetiích s úřady a veterinou jsme se stali schválenou minimlékárnou. A dále už je to přítomnost, sýrárna vyrábí, kozí stádo je v počtu kolem 30 koz a 2 – 3 plemenných kozlů a každoročně přivítáme okolo 80 kůzlátek, z nichž je většina na prodej a jen nejlepší holky zůstávají do chovu.